Nemoci oka v ordinaci praktického lékaře

Nejčastěji vyskytujícími se problémy, se kterými se praktický lékař může v každodenní praxi setkat, jsou záněty spojivek, keratokonjuktivitida, ječné a vlčí zrno, blefaritisda a abraze rohovky. Jak k léčbě těchto případů přistupovat?Infekční konjunktivitida: Její příčinou je bakteriální či virová infekce, možné jsou rovněž infekce atypickým agens (Chlamydia). Léčbou první volby jsou antibiotika ciprofloxin a tobramycin. Přestože existuje zákaz systémového užívání ciprofloxacinu u dětí, jeho topické užití je přípustné. Levnější je však využití tobramycinu, který ve formě masti či kapek působí stejně dobře. Nedoporučuje se aplikovat chemoterapeutika (sulfasalazin, sulfathiazol, sulfaacetamid aj.), neboť bakterie jsou často rezistentní, navíc může jejich aplikace navodit vznik Stevens-Johnsonova syndromu. Co se týče virových infekcí, není známo žádné účinné antivirotikum, léčba takových infekcí je lokální. Doporučuje se omezit kontakt s okolím, zůstat doma a dbát na pečlivou hygienu oka. Chlamydiové infekce, probíhající často asymptomaticky či s minimálními symptomy, se doporučuje léčit systematicky tetracyklinem či chinolony u dospělých, u dětí makrolidovými ATB. Topická léčba bývá neúčinná.Herpetická konjunktivitida je natolik závažné onemocnění, že pacient by měl být okamžitě předán do péče odborného lékaře.

Alergická konjunktivitida: Jde o časté onemocnění, projevující se svěděním oka a slzením. Často je spojena s alergickou rinitidou či podobnou reakcí alergického původu. Nezřídka postihuje uživatele kontaktních čoček. Doporučuje se oko vypláchnout oční vodou (Oftalmoseptonex). Tím bývá alergen odstraněn a problém ustává sám od sebe. Topická léčba pomocí antihistaminik NSA či steroidů se nedoporučuje pro jejich vedlejší účinky, převyšující v tomto případě prospěšnost léčby. Krátkodobá aplikace antihistaminik je sice možná, pro dlouhodobější léčbu je však doporučováno využít antagonisty histaminového H1-receptoru ( olopatadin) či stabilizátory mastocytů ( kromolyn).

Keratokonjunktivitida: Keratoconjunctivitis sicca, též „vysychání oka“, je častým onemocněním zvláště u starších osob. Doporučenou terapií je výplach oka oční vodou, na noc lubrikační mast. Blefaritida: Jde o zánětlivou infekci očního víčka, typickou „sýrovými usazeninami“ na jeho okraji. Nejjednodušší terapií je omývání víček dětským šampónem. Lze využít i protiplísňové krémy a masti (ketokonazol), je však třeba dbát na opatrnost při aplikaci. Orální antimykotika mohou být účinná rovněž, šířka jejich účinku je ale zbytečná.Hordeolum: Hordeolum, čili „ječné zrno“, vzniká jako mikroabscesy v oblasti ciliární žlázy. Antibiotická léčba nemá smysl, dokud se nevytvoří dren. Proto je dobře začít léčbu přikládáním horkých polštářků na oko (tak horkých, jak jen pacient snese), po otevření abscesu aplikovat ATB .Chalazion: Chalazion, neboli „vlčí zrno“, je na rozdíl od zrna ječného nebolestivé. Jde o granulomatózní zánět tarzální žlázy. Jde o kosmetickou poruchu, nebezpečí nehrozí. Jedinou cestou, jak se vlčího zrna zbavit, je chirurgické řešení. Abraze rohovky: Jde o poranění, způsobené vniknutím cizího předmětu do oka. Oko vymyjeme, vykapeme anestetikem (např. 2 kapky oxybuprokain 0,4%). Poté můžeme cizí těleso zvýraznit obarvením fluoresceinem. Zhodnotíme lézi. Těleso buď vypláchneme nebo (v případě ostrých předmětů) vyjmeme lancetkou. Příliš malá tělíska odstranit nejdou. Pak je nejlepším řešením použití ATB-masti (erythromycin 0,5%).

Po odstranění tělíska je dobře oko znova vykapat anestetikem a na 24 hodin zalepit oční náplastí. Pokud se vše podaří, jak má, abraze se rychle hojí, normální doba zhojení je 1-2 dny. Pokud je abraze rozsáhlejší, pozveme pacienta ještě další jeden, dva dny, oko opakovaně vykapeme a zalepíme. Nehojí-li se abraze tak, jak by bylo normální, je to důvod k znepokojení. Častou příčinou je to, že nejde o mechanické poškození, ale o kombinované – cizí těleso rohovku rovněž naleptá (cement). Abychom tomu předešli, vždy se pacienta dotazujeme, zda nepobýval v podobně agresivním prostředí. Pokud ano, oko opakovaně pečlivě vypláchneme oční vodou. Jak je vidět, léčba běžných onemocnění oka není nic, co by zdatný praktický lékař nezvládl. Je jen třeba určit správnou diagnózu a ovládat potřebná doporučení. Zásadní otázkou je – znát vždy správné oční kapky, vhodné pro ten který případ. Ve složitějších případech je dobře neváhat a poslat pacienta k odbornému lékaři. Oko je přeci jen velmi citlivý orgán.

Podle Conference Summary na www.medscape.com.
shp.